Co dělat před začátkem školy
- Zaveďte pravidelný režim – již na konci prázdnin nastavte pravidelný denní režim a obvyklou posloupnost činností, které má dítě ráno vykonávat (vstávání, snídaně, umytí, obléknutí atd.).
- Doprovoďte svého prvňáčka do školy – první den školy je pro dítě významným okamžikem, určitě bude rádo, když ho bude moci sdílet s oběma rodiči. Doprovod dítě ocení i během celé první třídy.
- Začátek školy společně oslavte – dejte prvňáčkovi najevo, že prvním dnem školy začíná něco nového, co je dobré a co je důvodem k oslavě.
- Dbejte na odpočinek a dostatečný přísun energie – školní docházka klade na dítě zvýšené nároky, dopřejte dítěti dostatek spánku a pravidelnost nejen v aktivitách, ale i ve stravě.
- Dejte si čas – ponechte si dostatečný prostor na ranní vypravení z domu, snížíte tak stres a předejdete zbytečným konfliktům.
- Školou dítě nestrašte – vyhněte se poukazování na náročné situace, které mohou hrozit, o škole myslete a mluvte pozitivně.
Jak zdárně zvládat školní docházku
- Buďte chápaví – uvědomte si, že nástup do školy je pro dítě velká změna, je normální, když se bude chovat trochu jinak než dříve. Citlivě a s pochopením reagujte na případné symptomy (jako je bolest hlavy, břicha, zvýšená únava), které po období adaptace většinou odezní.
- Buďte trpěliví – nechte dítěti potřebné adaptační období, čas, aby mohlo do školní lavice „dozrát“. Nelekejte se toho, když vše zpočátku nepůjde tak hladce, jak jste si mysleli. Nebuďte zklamaní, když se ukáže, že v některých předmětech za ostatními spolužáky vaše dítě zpočátku zaostává.
- Přistupujte k možnostem svého dítěte realisticky – nepodceňujte ho, zároveň po něm nechtějte, co nemůže zvládnout. Dítě, které je pod silným tlakem, může reagovat vzdorem nebo rezignací, mohou se u něj projevit poruchy koncentrace, zvýšená agresivita či plačtivost.
- Mějte svého prvňáčka rádi – říkejte dítěti, že ho máte rádi bez ohledu na jeho úspěchy či neúspěchy a že je zcela přirozené, když se mu něco ve škole právě nepovede.
- Chvalte a oceňujte – pozitivně hodnoťte i dílčí úspěchy, neberte je jako samozřejmost. Pozitivní hodnocení je pro dítě větším motivačním nástrojem než tresty. Oceněním úspěchů a pomocí s případnými neúspěchy pomáháte potomkovi budovat jeho dobré sebepojetí.
- Spolupracujte se školou – informujte učitele s předstihem o případných speciálních potřebách svého potomka či jeho omezeních (speciální poruchy učení, hyperaktivita atd.). V případě potřeby vyhledejte pomoc v pedagogicko-psychologické poradně.
- Udělejte si na své dítě čas – je důležité, aby s vámi mohlo dítě sdílet své zážitky ze školy, svěřit se s radostmi i trápeními, která se ke škole vážou.
- Pomozte se začleněním do kolektivu – umožněte dítěti trávit se spolužáky i volný čas mimo školu. Ptejte se na jeho nové kamarády a zjistěte, jak se mu ve třídě daří. Řekněte dítěti, že si nemusí se všemi spolužáky vždy rozumět, že mu ale nikdo nesmí ubližovat.
- Pozor na počet mimoškolních aktivit – zvažte, co vše vaše dítě kromě školy reálně zvládne. Dejte dítěti prostor pro „nicnedělání“, čas na odpočinek, hru, pro neorganizované volno. Mělo by mít šanci zážitky a podněty, které ho potkaly, zpracovat.
- Pomáhejte – učte se s dítětem pravidelně, ale nepřehánějte to (pro prvňáčka je optimum cca 30 min. denně), po dohodě s dítětem zkuste na učení najít nejvhodnější čas.
Zdroj: Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí
Václav Mertin: Z dítěte bude školák? Zapomeňme na výčitky a tresty, pomozme mu uspět
Nástup do základní školy je výrazný předěl, který přináší změny do vztahu rodičů a dětí. Dítě se přesunulo do vyšší kategorie dětství – už je školák! Mnohé se najednou musí a vztahuje se to právě ke škole. Musí se jít brzy spát, protože se ráno vstává do školy, je třeba přinést úkoly a všechny pomůcky, ve škole dávat pozor, odpovídat na dotazy, sníst svačinu…
Rovněž rodiče přesunuli dítě do vyšší kategorie a spojují s tím přesvědčení, že po nástupu do školy by si dítě nemělo tolik hrát, mělo by být samostatnější, zodpovědnější, pořádné. Škola, to přece není žádná zábava, ale seriózní práce pro dítě!
Je fakt, že docházka do první třídy klade na dítě podstatně větší nároky než mateřská škola. Jenže rychlost vrůstání do jakékoliv nové – tedy i do té školní – role je velmi individuální věc. Některé dítě přijme roli školáka rychle a v plném rozsahu, pro jiné je tento přerod velmi pozvolný a s řadou neúspěchů.
I rodiče by proto měli přijmout obecnou a zatím v českém školství ne zcela naplňovanou zásadu, že každé dítě je jiné, a měli by se tomu v maximální možné míře přizpůsobovat. Jednoduché naplnění této zásady spočívá v tom, že všichni dítěti pomáháme, dokud pomoc samo vyžaduje nebo dokud vidíme, že bez pomoci nezvládá plnit příslušné povinnosti. Rozhodně není vhodné se zuby nehty držet přesvědčení „ono by už mělo, protože je školák“. Cílem je naučit a ne prokázat, že je neschopné.
Mnohem vhodnější je proto vycházet z myšlenky „dokud jsme ho to ještě nenaučili, tak bychom mu měli pomáhat“. Rodiče by se neměli bát dělat věci s dítětem nebo výjimečně i za ně (nemám na mysli úkoly). Nemusejí se bát, že dítě si na jejich pomoc zvykne a bude na ni spoléhat léta. Možná se samostatnost o týdny nebo měsíce oddálí, ale snad nejde o závod. Důležitá je pohoda a radost ze vzdělání i ze života a ta se rozhodně neposílí výčitkami, stížnostmi, strachem a neúspěchy. Za stejně hloupou pokládám větu: já mu to už připomínat nebudu, ať na vlastní kůži zjistí, co to obnáší, když něco zapomene, neudělá.
Na druhé straně je rovněž na rodičích, aby vymýšleli a dobře odhadovali, v čem už by mohlo být dítě samostatné. Jednou z možností je, že bude chodit do školy samo. Že si samo vypracuje úkol, připraví oblečení, tašku, dojde na nákup nebo samo hospodaří s kapesným.
Dítě bere obvykle všechny události se školou nesmírně vážně. Rodiče rovněž. Jenže na rozdíl od dítěte by měli vědět, že se z mnoha „nestřílí“. Píšu to proto, že pokládám za zcela nepřiměřené rozčilovat se nad případnými nedostatky, trestat dítě za prohřešky (navíc ty školní už určitě řešila paní učitelka). Ušetřenou energii by raději měli věnovat tomu, aby dítě vše zvládlo a aby tedy uspělo.