Významným prvkem egyptského náboženství i mytologie byla smrt, s níž byla také spojena i řada komplikovaných rituálů, z nichž převážná část byla spojena s mumifikací, která měla chránit tělo pro posmrtný život.
Jak probíhala mumifikace si šesťáci vyzkoušeli pomocí pomeranče. Mumifikaci pomeranče jsme prováděli podle předem daného postupu. Podobně jako ve starověkém Egyptě jsme vyndali vnitřnosti (pomerančovou dužinu), dovnitř dali směs soli a sody a pořádně jsme pomeranč obvázali. Po třech týdnech čekání jsme konečně mohli zjistit, jak důslední jsme při „balzamování“ byli. Starověcí Egypťané by s námi byli velmi spokojeni, jelikož se z našich pomerančů staly opravdové mumie. Jak naše práce probíhala a na konečný výsledek se můžete podívat v přiložených fotografiích.
Výsledkem mumifikace pomeranče je vysušený, ztvrdlý a zmenšený plod, který si zachovává svůj původní tvar a může i po dlouhé době stále vonět. Proces simuluje starověké egyptské mumifikační techniky s cílem uchovat tmavě oranžovou kůru a zmenšit objem pomeranče.
Co se stane s pomerančem
- Vysušení: Sůl a soda působí jako dehydratační činidlo, které pomáhá odčerpat vodu z pomeranče, podobně jako se používal starověký natron.
- Změna textury: Kůže ztvrdne a je tmavší, kůže přímo přiléhá k vnitřku, podkožní tuk zmizí.
- Zachování tvaru: Přestože se pomeranč zmenší a ztvrdne, jeho celkový tvar zůstává zachován, což je cílem procesu.
- Zachování vůně: Navzdory dehydrataci si pomeranč po rozbalení může stále ponechat svou charakteristickou vůni.
Dlouhodobé výsledky
- Trvanlivost: Mumifikovaný pomeranč může vydržet velmi dlouho, v závislosti na okolních podmínkách.
- Využití: Po dokončení procesu se pomeranč obvykle již nepoužívá k jídlu, ale stává se demonstračním exemplářem v rámci hodiny dějepisu.
PhDr. Pavla Čučková
